Odkud pochází rostlina paclitaxel?

Odkud pochází rostlina paclitaxel?

Paklitaxel, také známý jako Taxol, je chemoterapeutický lék používaný k léčbě různých typů rakoviny. Pochází z kůry tichomořského tisu (Taxus brevifolia) a několika dalších příbuzných druhů tisu.

Tisovec tichomořský je stálezelený strom pocházející z oblasti severozápadního Pacifiku v Severní Americe, zejména v pobřežních lesích Spojených států a Kanady. Roste ve vysokých nadmořských výškách, často se vyskytuje ve vlhkém a stinném prostředí, jako jsou horské oblasti a hluboká údolí.

Objev protirakovinných vlastností paklitaxelu lze vysledovat až do 60. let 20. století, kdy byl zahájen program amerického Národního institutu pro rakovinu (NCI), jehož cílem bylo prověřovat přírodní produkty pro potenciální lékařské použití. Koncem 60. a začátkem 70. let výzkumníci z USDA Forest Service shromáždili vzorky různých rostlin, včetně tichomořského tisu, aby mohli studovat jejich chemické složení.

                                                  

V roce 1971 program NCI identifikoval paclitaxel jako slibnou sloučeninu s významnou cytotoxickou aktivitou proti rakovinným buňkám. Jeho dostupnost však byla omezená kvůli nedostatku tichomořských tisů a nízké koncentraci paclitaxelu v jejich kůře.

                                                  

Sklizeň paclitaxelu z tichomořských tisů se ukázala jako náročná a z hlediska životního prostředí neudržitelná. Proces zahrnoval kácení stromů a extrakci sloučeniny z kůry, což vedlo ke zničení těchto pomalu rostoucích a ekologicky důležitých stromů.

K vyřešení těchto obav začali výzkumníci zkoumat alternativní metody výroby paclitaxelu. Jeden průlom nastal na počátku 90. let, kdy vědci zjistili, že Taxol lze získat také z jehličí evropského tisu (Taxus baccata) a některých kultivarů, které jsou ve srovnání s tichomořským tisem hojnější a rychleji rostou.

Kromě toho pokrok v biotechnologii a genetickém inženýrství umožnil produkci paclitaxelu prostřednictvím kultur rostlinných buněk. Izolací a kultivací specifických buněk z tisů byli vědci schopni produkovat paclitaxel v kontrolovaných laboratorních podmínkách bez nutnosti rozsáhlé těžby stromů.

V současnosti se většina paclitaxelu používaného v léčebných postupech vyrábí polosyntetickými procesy za použití prekurzorových sloučenin získaných z obnovitelných a udržitelných zdrojů, jako jsou plantáže tisu nebo buněčné kultury. Tyto metody zajišťují stabilní přísun paclitaxelu při minimalizaci dopadu na životní prostředí a zachování přirozeného prostředí tisů.

Závěrem lze říci, že rostlina paclitaxelu, konkrétně tichomořský tis, je původním zdrojem tohoto cenného chemoterapeutického léku. Kvůli obavám z ochrany přírody a technologickému pokroku však lze paclitaxel nyní získat z jiných druhů tisu, stejně jako prostřednictvím biotechnologických přístupů, což zajišťuje jeho dostupnost pro pacienty s rakovinou po celém světě.